Kouzelnická móda je velmi specifická, mudlům připadá podivná a staromódní, ačkoliv v tom druhém nemají tak zcela pravdu. Od dob Velké úmluvy (1692) se kouzelnická společnost začala vyvíjet odděleně od mudlů. I po úmluvě si samozřejmě udržela nějaké styky. V době jejího sepsání mezi kouzelníky a nekouzelníky byly kulturní rozdíly stále zcela minimální a nějaké ty podobné kulturní paralely si dokázaly obě společnosti udržet až do 19. století, než situaci začala průmyslová revoluce měnit a společnosti se definitivně vydaly po vlastních cestách.

To je důvod, proč mudlům může kouzelnická móda připadat staromódní. Je v řadě ohledech mnohem blíže tomu, co mudlové znají z 19. století, než jejich vlastní módě dnes. Ovšem kouzelnická móda se od těch dob také vyvíjela. Díky vlivu kouzelníků z mudlovských rodin se setkávala i s prvky aktuální mudlovské módy a některé do sebe přijala, takže ani kouzelníci by už v 19. století se svými současnými oděvy nezapadli.

Rozdíly mezi nynější mudlovskou a kouzelnickou módou vlastně vězí v detailech. Například košile jako součást oděvu je věcí starou celá staletí a její základní princip je stále stejný. Přesto na první pohled lze poznat košili z 18. století či z 19. století od té dnešní. Trochu jinak udělaný rukáv, trochu jinak střižený tvar límce... a kombinace těchto detailů pak vytvoří specifický celek, který se od svého mudlovského protějšku na první pohled liší. A totéž se dá říci prakticky o jakémkoliv kousku oblečení.

Jedním z nejviditelnějších rozdílů mudlovské a kouzelnické módy je nošení hábitů, které jsou velmi tradiční součástí kouzelnického oblečení. Krom studentům známých hábitů školní uniformy hábity existují v tuctech různých obměnách (úzké či široké rukávy, s kápí či bez, s bohatým zapínáním či jen přezkou u krku,...) a barvách. Kouzelnická móda se pak od té mudlovské odlišuje i tím, jaké používá barvy, barevné kombinace a vzory. Ty někdy nekouzelníkům mohou dokonce připadat křiklavé či až nevkusné.

Kouzelnické oděvy v průběhu věků

Dnes (konec 21. století), kdy se kouzelnické porozumění mudlům začíná lepšit, se to možná tak nezdá, ale ještě před sto lety se většina kouzelníků nebyla schopna správně po mudlovsku obléct. Až tak cizí pro kouzelníky dokázala mudlovská móda být. Ve snaze vypadat jako mudla vznikaly velmi různorodé excesy například v podobě kombinace skotské sukně a mexického ponča nebo tvídového obleku a rybářských holinek. Ba dokonce se jeden kouzelník pokoušel o mudlovský převlek v podobě dámské noční košile.

Nemělo by být překvapením zjištění, že rozdělení společnosti na kouzelnickou a mudlovskou je otázkou jen velmi krátkého zlomku dějin... a tedy že po naprostou většinu dějin byla společnost jen jedna a tedy i móda byla jenom jedna. V minulosti sloužilo mimo jiné oblečení či některé jeho prvky jako známka společenského postavení a profese. Tudíž by se jednoduchou dedukcí dalo dojít k tomu, že ve starověkých civilizacích se kouzelníci oblékali jako kněží a kněžky chrámů starých bohů, jako lékaři, případně i jako učenci a filosofové. Ve středověku obdobnou dedukcí dojdeme k alchymistům, felčarům a mastičkářům.

Ale samozřejmě svět není černobílý... kouzelnické nadání se mohlo vyskytovat u kohokoliv, stejně jako se dalo využít u jakékoliv profese, od ševce přes pekaře po kováře. Ostatně i Godric z Nebelvíru nebyl žádný felčar nebo potulný mnich, byl to spíš rytíř, válečník. Nicméně od 17. století se tyhle věci začínají měnit, napětí mezi kouzelnickou a nekouzelnickou částí společnosti roste už dlouho. Během 17. století dosahuje neúnosné míry, což vrcholí Velkou úmluvou.

A kde se vzal hábit, tradiční, klasický a velmi charakteristický prvek kouzelnické módy, když do 17. století byla móda stejná všem? Vlastně nebyla jen do 17. století, ještě v 18. století se udržely dostatečně silné paralely, shodné tempo a vůbec celé to všeobecné utajení bylo mladé a teprve se kouzelnictvu dostávalo pod kůži. Hábity vznikly jakýmsi spojením alchymistických rób, které byly dlouhé, splývavé, občas i pokryté různými symboly a obrazci, zkrátka čím tajemnější dojem, tím lepší, a plášťů, jež byly zase zcela běžnou a takřka samozřejmou součástí módy 17. století. Během 18. století mezi mudly pláště pomalu mizí a stávají se jen doplňkem do špatného počasí. Avšak mezi kouzelníky se pláště postupně mění v hábity a dodnes zůstávají samozřejmou součástí kouzelnického oděvu.

A pak nastalo 19. století. Během něj došlo k rapidnímu zrychlení ve vývoji mudlovské společnosti, zatímco ta kouzelnická dále postupovala stále stejným tempem jako dosud. Ostatně mudlovská průmyslová revoluce začala umožňovat mudlům věci, které kouzelníci ovládali již po staletí. Kulturně se tak obě společnosti začínají sobě vzdalovat a ve století 20. je dokonáno, jsou to dva naprosto odlišné světy. Čímž se dostáváme k tomu, čím téma historie módy začalo: neschopností kouzelníků se správně po mudlovsku obléci.