Vztahy mudlů a kouzelníků nebyly vždy stejné, jaké jsou v současnosti. Kdysi kouzelnická a nekouzelnická společnost nebyly odděleny tak, jako je tomu dnes. A ani zde nebylo vždy to pronásledování, které tak dobře známe ze středověku a které vedlo k vydělení se kouzelnické komunity z mudlovské společnosti.

Pravěk

V pravěku se teprve lidé učili magii znát, sami nevěděli co je vše s ní možné, co lze dokázat. Byly to dny dlouho před vynalezením hůlek, před vznikem oboru lektvarů a bylinkářství, před objevením přeměňování. Z nadaných jedinců tehdejších společenstev se stávali kmenoví šamani či léčitelé a mudrcové. Jedni z nejctěnějších členů společnosti.

Starověk

Vývojem navazující na předchozí období se nadaní jedinci postupně vyprofilovali na kněží, další z velmi ctěných členů společnosti. Dokonce některé činy ve své době nesmírně mocných kouzelníků a čarodějek se staly základem pro mýty o bozích a bohyních. Samozřejmě ne všichni tehdejší kněží nutně byli s kouzelnickým nadáním, stejně jako ne všichni nadaní byli kněžími. Ale ve většině případech tomu tak bylo. Jako kněží si samozřejmě ve společnosti a vznikajících státech získali velmi významné postavení, které jim dokonce dovolovalo ovlivňovat i politiku, a v několika případech se dokonce i stalo, že kouzelníci byli panovníky.

Středověk

Středověk se od éry starověku lišil především tím, že Evropě již nebylo množství různých náboženství uctívajících pantehony bohů... ale naopak zde bylo jenom jedno náboženství uctívajícího jenom jednoho boha. Což je samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno, šíření křesťanství začalo již na konci starověku a ještě dlouhá staletí během středověku se šířilo do stále ještě pohanských koutů Evropy.

Ale přesto podstatná změna nastala a v centru tehdejšího civilizovaného světa (oblast dnešní Itálie, Francie a Německa) tomu tak bylo. Pro kouzelnický svět to v oněch dobách ještě ani zdaleka nevypadalo, že by se blížily problémy. Křesťanství se poklidně šířilo i mezi kouzelníky a jediné pronásledování kouzelníků, na které bychom zde mohli narazit, bylo čistě součástí protipohanského "boje". Kouzelníci konec-konců často bývali kněžími starých bohů. Celé řady dalších kouzelníků však již bylo křesťany a vystupovali nepřátelsky vůči pohanstvu se stejným přesvědčením. I kouzelnictvo v křesťanských částech Evropy tedy bylo křesťanské

Vztahy křesťanství k magii byly velmi komplikované. Na jednu stranu ji křesťané neviděli rádi (byla velmi úzce spojena se starými kulty, které se snažili křesťané vymýtit) zároveň ale magie byla pěstována v nejednom klášteře. Popravdě inspirace k založení Bradavické školy čar a kouzel (okolo roku 1000) vznikla právě v jednom z nich.

Dvojaké vnímání magie však plodilo problémy. Magie přestávala být vnímána jako něco samozřejmého a přirozeného. Už Merlin proti tomuto bojoval v 5. a 6. století, ale neúspěšně. A pozdější reformy klášterů nakonec vedly i k vymýcení magie z těch z nich, které k magii zastávali otevřenější postoj. Jak přestávala být magie věcí přirozenou, kouzelníci se kvůli kouzelnickým záležitostem raději začali scházet stranou, mimo nekoouzelnický dohled. Mezi mudly se šířily pověry, že magie je výsledkem paktování se s nekalými živly, démony, satanem a že plodí jenom zlo. Kouzelníci ale věděli že magie o ničem takovém není a tak se křesťanská víra kouzelníků s vlastním provozováním magie nikdy nijak nevylučovaly a kouzelníci v tom neviděli žádný problém.

Ale to, co se skrývá, co pořádá tajná setkání v lesích či na kopcích, se stává ještě podezřelejší. Navíc právě v době vrcholného středověku se vynořilo několik kacířských hnutí, které bylo nutno potlačit. Tyto kacířské sekty ale také pořádaly setkání na odlehlých místech, podobně jako kouzelníci. Odtud jen krůček k tomu, aby se démonizovala celá magie a hodila se do jednoho pytle s kacířskými hnutími, proti kterým bylo vystupováno tehdy velmi nekompromisně.

Novověk

S přelomem středověku a novověku přišlo několik reformních hnutí mezi křesťany, které se vyhnuly neblahému osudu kacířských hnutí o několik století dříve, ale naopak se začaly šířit a kázat očistu křeťanství. Soupeření katolíků a evangelíků (těch hlásících se k reformním hnutím) však jen vyostřilo podezřívavost vůči čemukoliv, co se vymyká "normě". To jedině posílilo vlny honů na čarodějnice. Období renesance, kterým ale novověk začíná, přineslo přesto zároveň značné uvolnění. Byla to doba, kdy kvetl zájem o moudro, vědění, ale i o tajemno a alchymii. S tím souvisí i působení mnohých kouzelníků na panovnických dvorech či ve společnosti významných šlechticů. Nicméně přesto ani tehdy nebylo zcela bezpečno a i tehdy bylo nutno si dávat pozor.

Na začátku 17. století pak proběhla slavná Třicetiletá válka, která nechala Evropu značně zdecimovanou, vyčerpanou. Mnoho mrtvých, mnoho hladu a málo úrody. Válka, která začala jako vyostření sporu mezi katolíky a evangelíky a která pak pustošila kontinent po tři desetiletí. Právě v době, která přišla po třicetileté válce, se odehrály ty nejděsivější čarodějnické hony, které vedly kouzelnické komunity k zavedení různých pravidel a zásad, jak skrývat své nadání před nekouzelníky. Začaly vznikat mezi jednotlivými společnostmi různé vzájemné dohody a smlouvy jak postupovat a jak dohlížet na dodržování utajování, což vše vyvrcholilo roku 1692, kdy byla sepsána Mezinárodní dohoda o ukrytí kouzelnického společenství, neboli Velká úmluva.

Tato úmluva je počátek, od něhož se obě společnosti definitivně vydaly každá po své vlastní cestě. A to i z hlediska kultury. Během takzvané doby osvícenství (18. století) se skoro zdálo, že by úmluva mohla být zrušena a že by mohlo dojít k opětovnému spojení společností, ale obavy z dalších honů byly příliš velké a k ničemu takovému nakonec nedošlo.

V 19. století došlo k velmi zásadnímu zlomu v tomto odděleném vývoji, představovaný Průmyslovou revolucí u mudlů. Ta znamenala velmi rychlý technologický pokrok, který ovlivňoval i vývoj celkově mudlovské společnosti a kultury. V případě kouzelnického společenství k ničemu takovému nedošlo, konec-konců mudlové začali objevovat jak dělat věci, které kouzelníci dělali již po staletí. V případě kouzelnické společnosti se pro toto období vžil termín Velké zaostání. To, jakým tempem se obě společnosti začaly sobě vzdalovat posílilo vzájemné neporozumění, kdy se kouzelníkům mudlovský svět stále více a více odcizoval a to i navzdory tomu, že kouzelnické společenství bylo stále obohacováno kouzelníky s mudlovskými kořeny.

Koncem 19. století a během dvacátého století narostlo toto neporozumění kouzelníků mudlovské společnosti v přezíravý neřkuli až nenávistný postoj k mudlům a jejich světu. Jedním z neblahých důsledků tohoto typu úvah některých kouzelníků, byly černokněžnické války.

Současnost

V 21. století právě vlivem třetí kouzelnické války se začali kouzelníci více zajímat o mudlovskou společnost s cílem jí porozumět, odstranit ta největší nedorozumění a nepochopení. Dílem proto, aby se kouzelníci dokázali lépe před mudly maskovat (byly známy případy několika extrémně nešikovných pokusů o mudlovský převlek), a dílem proto, aby se do budoucna zamezilo zbytečné a nesmyslné nenávisti ať již vůči mudlům samotným, nebo vůči těm kouzelníkům z mudlovských rodin pocházejících. Beztak se už ani mezi kouzelníky 100% čistokrevnost nevyskytuje.