Kouzelnická architektura je, stejně jako mnoho jiných aspektů kouzelnické kultury, ovlivněna Velkou úmluvou. Po celý starověk a prakticky i středověk byla architektura kouzelníků a mudlů totožná. Samozřejmě tak jako mezi mudly zde byly rozdíly mezi obyčejnými kouzelníky žijícími ve vesničkách a na okrajích měst, a mezi těmi vlivnými a bohatými kouzelníky, kteří si stavěli výstavné domy, neřkuli paláce.

Po velké úmluvě však dochází k obratu a kultura se začíná měnit. Pod vlivem definitivního oddělení obou světů, kodifikovaného Velkou úmluvou, tu je snaha v podobě oddělit se i kulturně, kterou představuje galsagika. Vedle toho však souběžně i mezi kouzelníky funguje a šíří se baroko a rokoko. Narozdíl však od hudby, kde v galsagice šlo o kouzelníky vytvořenou kombinaci gotiky a renesance, je v otázce architektury vliv renesance minimální a dominuje spíš vracející se gotika. Ostatně i Bradavický hrad je takřka výhradně gotický, třebaže mnoho jeho částí bylo postaveno dlouho po odeznění samotné gotiky.

V případě pozdějších slohů je patrný vliv soudobých mudlovských směrů. Sorcismus je inspirován architekturou klasicismu (raný) a empíru (pozdní). Incandismus byl z části ovlivněn vlnou neo-stylů mezi mudly (mezi kouzelníky tedy našla největší odezvu neogotika) a z části secesní architekturou (kdy se často hovoří o novém incandismu).

Výraznou charakteristikou kouzelnické architektury je značně odlišný přístup ke stavění. Kouzelníci nestaví honosné mnohapatrové domy a mrakodrapy, naprostá většina kouzelnické architektury se soustřeďuje do podoby rodinných domů. V mudlovském prostředí jim jsou nejblíže asi rodinné domky na vesnicích či na předměstích. Tyto kouzelnické domy většinou nemají žádné tašky či jiné speciální krytiny jako mudlovské domy, v naprosté většině se jedná o střechy doškové či šindelové. Mudlům pak někdy různé kouzelnické budovy připadají jako podivné slepence postrádající smyslu, pro kouzelníky je však důležitější aby tam, kde je třeba, byla místnost potřebných rozměrů, kdežto mudlové svoje stavby přizpůsobují jednotnému půdorysu.

Je ale obtížné nějak zvláště specifikovat charakteristiky kouzelnických budov, většinou se jedná o malé rodinné domky, u nichž rysy architektonického slohu nejsou tak výrazné, jako u reprezentativních sídel významných rodů a institucí. Nicméně současná sídla řady bohatých či starobylých kouzelnických rodů jsou vystavěna právě ve slohu sorcismu nebo incandismu, mnohdy vzniklých přestavbou starších sídel gotických, renesančních, barokních či i galsagických.

Od poloviny 18. století se vyvíjí trend, který by se dal označit jako kouzelnický funkcionalismus, což je pojem, který byl tomuto rysu kouzelnické architektury dán až dodatečně o téměř 150 let později. Ministerstvo kouzel patří mezi specifické příklady, neboť veškerá architektura je soustředěna na interiér, který je převážně ve stylu raného sorcismu, zatímco exteriér prakticky neexistuje, jde o podzemní budovu. Nebo nemocnice sv. Munga, jejíž nynější budova je interiérem ve stylu nového incandismu, zatímco exteriér napodobuje mudlovskou opuštěnou textilní továrnu. Kouzelnický funkcionalismus tedy tkví ve snaze učinit exteriér co nejnenápadnější v očích mudlů, interiéry se však řídí pravidly a principy běžnějších slohů.

Většinou se kouzelnický funkcionalismus projevoval jemnějšími úpravami vnější podoby budov, než jak bylo výše zmíněno. Slepencovitý charakter uspořádání domů s nejednotným půdorysem jednotlivých pater by zajisté přilákal mudlovskou pozornost. Proto se kouzelníci v tomto směru uchylovali k magickým úpravám vnitřku, čímž se dosáhlo toho efektu, že z vnějšku dům působil s daným půdorysem, stejným pro každé patro. Vnitřní uspořádání se naopak v magicky upraveném prostoru plně řídilo potřebami obyvatel, bez ohledu na půdorys, bez ohledu na (ne)stejnost pater.

Funkcionalistické úpravy budov se také objevují v podobě protimudlovských vjemových kouzel. Takto opatřenou budovu pak mudlové prakticky nevnímají. Vidí dům vlevo, vidí dům vpravo, ale ani si přitom neuvědomí, že jeden dům přeskočili. A protože ho nevnímají, tak si v mysli utvoří obraz daného místa, jako by oba okolní domy stály přímo vedle sebe. Není to tedy neviditelnost nebo iluze v pravém slova smyslu, jen ošálení mudlovského vnímání. Příkladem takto ošetřené budovy je Děravý kotel v Londýně.

Takovéto úpravy budov patřící kouzelníkům se především používají v městech, v lehčí míře na vesnicích. V případě usedlostí na samotě se používají protimudlovská koula zamezující nekouzelníkům se k usedlosti přiblížit a funkcionalismu tak není třeba.