01. Jsi ve ztemnělém bludišti perníkového hradu. Strop je trochu nepříjemně nízko, rozhodně by neodpovídal bezpečnostním standardům pro obydlené prostory. Osvětlení zajišťují pouze nádoby se slunečním lektvarem umístěné v rozích. Cesta rovně nikam nevede, ale nalevo i napravo se táhne chodba. Z levé strany fouká chladný vzduch, zatímco napravo něco světélkuje, víc než samotný sluněčňák. Kam se vydáš?

1. Za větrem vlevo 10
2. Za světlem vpravo 20

03. Havraspárští asi vykradli spolku, protože za zatáčkou najdeš muffiny. Jsou naskládané na sobě, vypadají jako neblyštivá hora pokladů. Kdyby se dalo platit muffiny... ale jsou pořád dobré, takže se otočíš a jdeš ven.

04. Mineš jednu zatáčku a uděláš ještě několik kroků, aniž potkáš jediné rozcestí, ale pak tě najednou do očí udeří jasná záře z vedlejší uličky. V tuto chvíli je oslepující a nedokážeš říct, co ji vydává. Cesta pokračuje i dál, ale po tom zásahu svitu se už vůbec nedá říct, co tam leží.

1. Mám ruce, zastíním si oči, jdu za světlem (na konci tunelu) 17
2. Ne, raději to vezmu támhle za roh někam, kde je vidět normálně. 16

06. Tmavá chodba nebyla tak dlouhá, jak se zdálo. v Jednom místě se sice ještě trochu zúžila, takže se bylo třeba trochu přizpůsobit, ale už jsi na druhé straně na jednoduché křižovatce do T. Zleva fouká chladný vzduch, vpravo nevypadá nic nijak zvláštně. Obě cesty ale končí rohem, jsou dosti široké a osvícené.

1. Doleva za vzduchem 29
2. Doprava za tajemstvím 18

08. V chodbě se najednou zvětší prostor a po chvilce mrkání spatříš stromeček. Krásný stromeček, jehličnatý, na kterém jsou pověšená lízátka, bonbóny, spousta sladkostí. Jednu si vezmeš a pokračuješ v cestě.

1. Přicházím od světla 06
2. Přicházím od vánku 25

09. VZahneš vlevo, vpravo a jsi na dalším rozcestí. Z jedné chodby jasně slyšíš podivné zvuky, ale očividně Havraspárským došel slunečňák, protože tam nevidíš ani na krok. Druhá cesta, kterou vidíš jen k zatáčce, takový problém nemá, ale ani žádné blátivé zvuky tam nejsou.

1. Přicházím od světla 21
2. Možná radši ne, už chci vidět normálně a tak. 03

10. Chodba není moc dlouhá, samotná replika Hradu konec konců není až tak veliká. Hned u prvního rohu ale víš, odkud foukalo: ve vnitřní stěně je umístěné schodiště, které vede vzhůru. Chodba ale za ohybem také pokračuje dál, podobná, jako byla dosud.

1. Vydám se vzhůru po schodech 11
2. Pokračuji rovně 30

11. Schody se točí do výšky, každý je trochu jinak veliký, takže musíš koukat pod nohy. Že jsi nahoře na věži si všimneš tím pádem až úplně na konci, když už máš hlavu v úrovni okének, ze kterých jde světlo. Z věže vede jediný východ: skluzavka, kterou jsi viděl už zvenčí. Sklouzneš se tedy zpátky dolů před hrad a můžeš pokračovat, kam se ti na nádvoří zlíbí.

13. Pár kroků rovně, jeden doprava a jsi v malém zákoutí, uprostřed kterého je baňka s lektvarem. Je ale o něco žlutější než sluneční a jde z něj příjemné teplo. Zvednout ale nejde. V celém zákoutí je dost místa tak pro čtyři lidi, aby si poseděli u "ohníčku" a podívali si v teple a bezpečí hradu. Tedy, malého hradu.

14. Pomrkáváním se ti zrak opět přizpůsobí přítmí bludiště, ale z křižovatky, na které se ocitneš, vedou cesty dvě. Z toho ta doprava je ještě méně osvětlená než ta rovně, a dokonce vypadá užší. Z té rovné se ale ozývají velmi podezřelé zvuky, jako by se někdo plácal v bahně.

1. Ponořím se ještě více do tmy. 08
2. Jdu vstříc... velmi vábným zvukům. 09

16. Jak se to mohlo stát? Projdeš chodbou a najednou tam jsi. U vchodu, který vede ven. Nejspíš nemáš štěstí.

17. Několik kroků, tvoje oči si zvyknou na přechod z přítmí na zář. Nebo možná přestane být tak intenzivní. Každopádně najednou to vidíš, sloup plný galeonů, které visí na něčem zářivém. To je to světlo. Jeden utrhneš a pelášíš ven. To ještě nevíš, že ti do jednoho dne zmizí.

18. Zatáčka doprava je dokonce do U, ale všude je vidět díky lampě slunečního lektvaru přímo uprostřed. Hned po jednom kroku je ale potřeba udělat krok doleva, který vede dokonce na trojnásobnou křižovatku. Každá z cest hnedle zatáčí a vypadá vůbec krátce. Jedna voní po něčem vážně hodně sladkém, z druhé jde podivné teplo, třetí chodba nevypadá nijak význačně, ale jde rovně.

1. Za sladkou vůní! 22
2. Do tepla, je zima! 13
3. Teď se hodně zatáčelo, chci jít radši kus rovně. 27

20. Mineš jednu zatáčku a uděláš ještě několik kroků, aniž potkáš jediné rozcestí, ale pak tě najednou do očí udeří jasná záře z vedlejší uličky. V tuto chvíli je oslepující a nedokážeš říct, co ji vydává. Cesta pokračuje i dál, ale po tom zásahu svitu se už vůbec nedá říct, co tam leží.

1. Mám ruce, zastíním si oči, jdu za světlem (na konci tunelu). 17
2. To zní až nezdravě, raději jdu rovně. 14

21. No co, že je tam tma, stačí jediný Lumos a vidíš to: na konci chodby stojí čokoládová fontána, vedle ní je čistý kelímek. Stačí si nabrat. Čokoláda je horká, sladká a velmi chutná. Mňam! Teď se můžeš spokojeně vrátit.

22. Strom cukrové vaty. Rozložitý, s růžovou vatou trochu připomíná sakuru u jezera. Vedle něj se nachází dostatek špejlí, takže si stačí natočit a můžeš vyjít s celým kokonem.

25. Cesta tmavou chodbou je překvapivě náročná, v jednom místě je navíc ještě o kus užší, takže je potřeba se pro průchod vážně trochu snažit. Ale ano, jsi tam, na druhé straně. Vpravo vede cesta, která je nezměřitelně lépe osvětlená. Zleva zase vychází... podivné... bublavé? zvuky. Prostě... jsou divné. Trochu jako, kdyby se někdo plácal v bahně.

1. Za světlem 04
2. Za zvuky 09

27. Ne, tahle cesta sice ihned zatočí, ale očividně se jedná jen o nedostavěný kus hradu, slepou uličku, místo, které vzniklo omylem, protože v něm nic není. Nezbývá ti, než se zklamaně vydat zpátky ven a zkusit to znovu.

29. Chodba není moc dlouhá, samotná replika Hradu konec konců není až tak veliká. Hned u prvního rohu ale víš, odkud foukalo: ve vnitřní stěně je umístěné schodiště, které vede vzhůru. Chodba ale za ohybem také pokračuje dál, podobná, jako byla dosud.

1. Nahoru po schodech. 11
2. Rovně. 16

30. Architekt, který vytvářel tento labyrint, se očividně příliš nesnažil. Cesta jde rovně a hnedle se dělí na další křižovatku. Chodba vpravo je užší a vypadá delší, kdežto cesta rovně hnedle končí zatáčkou.

1. Jdu doprava úzkou, dlouhou, tmavou chodbou. 08
2. Ne, tam mě nikdo nedostane, hezky po světle. 18