Kde se vytvářejí: V předžaludcích, žaludcích i střevech nejčastěji přežvýkavců.

Vzhled a složení: Většinou se jedná o kulovité útvary, jejichž základem jsou nestravitelné části potravy jako větévky, pryskyřice, srst olizovaná a spolknutá s potravou apod. Nejprve jsou vláknité, ale časem se díky pohybu žaludečních stěn zakulatí nebo získají mírně válcovitý tvar. Na tomto základu se usazují další organické složky a anorganické soli, z nichž se uvolňuje vápník, který vytvoří na povrchu tělesa pevný hladký povlak. V našich podmínkách jsou tyto kameny velikosti čočky až holubího vejce, někdy je jich i několik.

Původ názvu: Bezoár vznikl z perského slova bazahar, což znamená protijed. Bezoárový kámen se v Orientu pokládá za látku, která má magickou a léčivou moc.

Působí jako velice silný protijed proti většině jedů. Je velice vzácný.

Historie: Sahá až do pravěku, kdy se vnitřnosti zvířat (ale někdy i lidí) pokládaly za zdroj božských informací. Ze stavu a z obsahu vnitřností věštili kněží primitivních národů, ale i římští haruspikové, budoucí události. Každý nález bezoárové koule se vysvětloval jako šťastný pokyn božské bytosti.

Použití: Roztlučené bezoárové kameny se používají jako lék proti otravám všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, proti epilepsii a dokonce proti zlým duchům.

Výskyt: Nejznámější je koza bezoárová, která v Orientu rozšířená v několika geografických odrůdách, v jejichž orgánech byly často nalézány.

Ve střední Evropě jsou dostupnější bezoárové kameny z kamzíka (odtud název kamzičí koule) a především z kozorožce. Vysoká poptávka po nich ohrozila koncem středověku kozorožce téměř vyhubením. O bezoárových koulích kozorožců se tvrdilo, že umožňují průhled zdí a tomu, kdo je nosí u sebe, zabezpečují ochranu proti zranění sečnou, bodnou i střelnou zbraní.